Minerály a zkameněliny

PYROP

PYROP - známější pod historickým názvem český granát je jediným průmyslově těženým drahým kamenem Ústeckého kraje.

Svým chemickým složením patří do skupiny minerálů zvané křemičitany - granáty Mg₃Al₂(SiO₄)₃ - křemičitan hlinitohořečnatý. Jeho tvrdost se pohybuje v rozmezí 6,5 - 7,5 stupně Mohsovy stupnice tvrdosti, hustota je v rozmezí 3,4 - 4,5 g/cm³. Temně krvavě rudá barva (barva holubí krve) je způsobena příměsí Cr₂O₃, jehož obsah je v pyropu téměř 2 %.

Český granát je velmi odolný vůči zvětrávání a proto jej lze nalézt v náplavech, kde vytváří těžebné akumulace. V České republice se nachází na jižních svazích Českého středohoří a v podkrkonoší. V zahraničí jej lze nalézt v Jihoafrické republice a na východní Sibiři, jako doprovodný minerál diamantu.

HISTORIE DOBÝVÁNÍ

1. Nejstarším a dodnes používaným způsobem získávání českých granátů je povrchovým sběrem.

2. Již z doby Rudolfa II. existují písemné zprávy o tom, že se kameny získávaly kopáním a dobýváním

a) hlubinnou těžbou v desítkách metrů hlubokých šachtách,

b) těžbou v podmolech (maximálně 10 m hluboké kolmé šachty s bočními chodbami zvanými podmoly),

c) dobýváním v otevřené jámě - tzv. jámový lom.

České granáty nahodile sbírali na našem území již Keltové. Ve šperkařství je začali používat Germáni pravděpodobně již v pátém století našeho letopočtu (při stěhování národů), jak o tom svědčí nález zatím nejstarších zlatých šperků a ozdob z hrobu cizího velmože v lokalitě Cezava u Blučiny (Morava) v roce 1953.

Největší obliby granáty dosáhly v období baroka, tehdy byly oblíbeny všechny červené kameny.

NEJVĚTŠÍ NALEZENÉ KAMENY

- Ve sbírkách Rudolfa II. se nacházel, podle pověstí, pyrop o velikosti holubího vejce. O tomto kamenu nejsou dále v historii žádné zprávy. Tato pověst mohla být vymyšlená nebo se mohlo jednat o nějaký jiný červený kámen.

- Český granát o rozměrech 21,5 x 19,8 mm je součástí řádu zlatého rouna z roku 1737, v současnosti je uloženo v drážďanském Zwingeru. Je to zatím největší nalezený český granát.

- V místní historické literatuře se objevují informace o nálezech pyropů o hmotnosti 3,5 g (1770), 1,35 g (1885) a 2,2 g. Poslední z nich byl v majetku třebenického lékaře V. Paříka. Další osud těchto kamenů není známý.